16 124 818 livres à l’intérieur 175 langues
2 047 051 livres numériques à l’intérieur 101 langues
Cela ne vous convient pas ? Aucun souci à se faire ! Vous pouvez renvoyer le produit dans les 30 jours
Impossible de faire fausse route avec un bon d’achat. Le destinataire du cadeau peut choisir ce qu'il veut parmi notre sélection.
Politique de retour sous 30 jours
Zrcadlové, česko-německé vydání sbírky „Pozdě k ránu“ Karla Hlaváčka s německým doslovem a kritickým aparátem. Kromě samotné sbírky obsahuje kniha mj. i překlad básně „Hrál kdosi na hoboj“ a dále dosud nepublikovanou báseň „Puberta“ z rukopisu sbírky „Pozdě k ránu“, jakož i sonet „Ne vous souvient-il pas d’une existence exquise“ francouzského symbolisty Edouarda Dubuse, jejž Hlaváček cituje. Ondřej Cikán přeložil do němčiny Máchův „Máj“ a „Tajemné dálky“ Otokara Březiny. Karel Hlaváček stammte aus einer Arbeiterfamilie, war Dichter und bildender Künstler. Trotz seines frühen Todes an Tuberkulose gehört er neben Otokar Březina zu den bedeutendsten Vertretern des tschechischen Symbolismus. Seine zweite Lyriksammlung "Spät gegen Morgen" verhalf ihm zum Durchbruch. Sie besticht teils durch eine äußerst suggestive Klangsprache, teils durch eine gewisse neugierige Jugendlichkeit. Zugleich scheinen Hlaváčeks Phantasien von Weltuntergang und Machtlosigkeit heute besonders aktuell zu sein. Der einflussreiche Surrealist Vítězslav Nezval schätzte Hlaváček sehr, besonders für dessen von irrationalen Bildern geprägte Gedichte "Ich lasse die Viola in der tiefsten Stimmung klingen" und "Es spielte wer Oboe" (letzteres Gedicht, das zu keiner Sammlung gehört, ist in den Anhang unserer Ausgabe aufgenommen worden). Auch wurde Hlaváček – nicht nur wegen seines frühen Todes – oft mit dem tschechischen Nationaldichter Karel Hynek Mácha verglichen. Hlaváčeks Sammlung "Spät gegen Morgen" gleicht Variationen auf ein bedrohliches Ende der Nacht, auf ein Ende der Angst, das bedrohlicher wirkt als die Angst selbst, auf das Ende eines Traums, aus dem man all seinen Schrecken zum Trotz nicht erwachen will, weil er ja auch schön ist. Die Düsternis ist bei Hlaváček stets auch ironisch und lustvoll.