16 127 528 livres à l’intérieur 175 langues
2 047 055 livres numériques à l’intérieur 101 langues
Cela ne vous convient pas ? Aucun souci à se faire ! Vous pouvez renvoyer le produit dans les 30 jours
Impossible de faire fausse route avec un bon d’achat. Le destinataire du cadeau peut choisir ce qu'il veut parmi notre sélection.
Politique de retour sous 30 jours
Metoda (test) proporcionality v současnosti představuje základní metodologický přístup k přezkumu ústavnosti omezení základních práv, který aplikují soudy po celém světě. Tato doktrína současně významnou měrou formuje způsob, jakým o základních právech přemýšlíme, jak o nich mluvíme a jak jimi také v konkrétních případech argumentujeme. Monografie mapuje vývoj této základní ústavněprávní doktríny a jejích jednotlivých variací a komponent v praxi Ústavního soudu ČR. Současně poskytuje návod, jak tento nástroj aplikace základních práv uchopit a jak s ním správně pracovat. Je proto určena jak pro akademiky, tak pro právníky z aplikační praxe i studenty se zájmem o veřejné právo. Z recenzního posudku: "Právo je praktická disciplína. Autor v knize velmi dobře ukazuje, jak praktická činnost právo proměňuje, ale zároveň i fakt, že teoretické zkoumání v právu není omezeno jen na analýzu právní praxe. Test proporcionality je metodou ústavněprávní argumentace, kterou můžeme sledovat v komparativní perspektivě, v dílech významných autorů z různých částí světa, a tento teoretický základ pak můžeme porovnat s tím, jak je metoda proporcionality aplikována u českých soudů. Autor v knize prokazuje vynikající teoretické znalosti (týkající se nejen principu proporcionality) a přistupuje k hodnocení rozhodovací činnosti s odstupem; není k rozhodovací praxi českého Ústavního soudu ani přehnaně kritický, ani vychvalující. Monografii lze také číst jako fundovaný komentář k významným rozhodnutím Ústavního soudu, které se dotýkají poměřování základních práv a veřejných zájmů. Jsou v ní představena všechna klíčová rozhodnutí, která formovala současný pohled na proporcionalitu, ale také je poukázáno na řadu argumentačních nedokonalostí, které buď Ústavní soud sám v průběhu času napravil, anebo autor přináší důvody, proč je potřeba v budoucích rozhodnutích argumentovat přesvědčivěji."